JAK (NE)PLATIT NÁJEMNÉ ANEB ZÁŽITEK S PANEM DOMÁCÍM

Tak touhle historkou mě před pár lety, ještě když jsme spolu bydlely v podnájmu, šokovala moje spolubydlící.

JAK ZAPLATÍME NÁJEM?

Byly jsme tehdy obě čerstvě po škole, maturita na umělecké škole nám však na bezstarostném životě příliš nepřidala. Své talenty (já pěvecký, Simča herecký) jsme uplatňovaly jen horko těžko na filmových a divadelních komparzech, občasným vystupováním po barech a snad ještě v rámci brigád v call centru při přemlouvání zákazníků. Celkově bohémský život se vším všudy, nad kterým věčně visel Damoklův meč v podobě nezaplacené činže…

Nájemné si chodil vybírat pan majitel osobně a popravdě se mu dnes ani nedivím. Měsíční činži jsme platívaly často o dva tři měsíce později, a proto jsme byly s asi pětapadesátiletým, prošedivělým pronajímatelem bytu poněkud na štíru. Dokud jsme platily alespoň pozdě, ale přece, vždy jsme se nakonec nějak udobřili a domluvili.

NEČEKANÝ ÚROK

Až jednou přišla situace, kdy jsme nejenže neuhradily částku za tři poslední měsíce, ale ještě jsme si dovolily odjet na dva měsíce pracovně do Holandska, a tím pádem i nereagovat na upomínky a urgence pana domácího. Po příjezdu nás přišel navštívit, aby nám v rozčilení sdělil, že kromě okamžité úhrady dluhu nám naúčtoval i příslušný úrok…

Začínalo být zle. Na nájem jsme sice jakžtakž vydělaly, s úroky navíc jsme už nepočítaly. Bylo na jedné z nás, aby svým dívčím šarmem přesvědčila pana majitele, že si zasloužíme omilostnění alespoň od krutých a bezcitných úroků.

SIMČA VYRÁŽÍ DO BOJE

Ujala se toho Simča a tohle je stručné převyprávění jejího příběhu…

Simčin plán byl v celku jasný: osvobodit nás od placení úroku za každou cenu – rozuměj jinou než vyjádřitelnou penězi. Když jsem odešla do práce, Simča se převlékla do těsných tepláků, pod nimi bílá tanga rýsující neodolatelnou křivku jejího mladého, pevného zadečku. Útlá halenka s výstřihem jakož i roztomilé culíky a přitažlivý parfém – takto vyzbrojena se měla utkat s tím starým páprdou. Pokud jde o něj, na svůj věk nevypadal nejhůř. I přes „starofotrovské“ manýry typu tričko v kalhotách to byl docela statný, s trochu větší než malou dávkou představivosti i přitažlivý starší muž.

Když zazvonil, uvítala ho ve dveřích úsměvem a pozváním dál, což ho oprávněně vyvedlo z míry – něčeho jako pozvání do bytu se od nás nikdy nedočkal. Přivedla ho do, výjimečně, uklizené kuchyně, nabídla mu židli a jeho prvotní nevrlost utlumila návrhem probrat finanční záležitosti u šálku kávy. Když stavěla vodu, zaznamenala jeho oči klouzající po její postavě…

Peníze v hotovosti rovnající se dlužné částce za poslední 3 měsíce jej sice dostaly do přívětivější nálady, stále ovšem trval na tom, že jsme ho v poslední době stály tolik nervů, že na exemplárním úroku bude muset dále trvat. Nepomohlo ani milé přemlouvání, ani úsměvy a sliby, že „už budeme opravdu hodné“. Zabralo až něco zcela jiného – a vy už jistě tušíte co.

POJISTKY ANEB PROTISLUŽBA

Během Simčina vyprávění to začalo se zděšením docházet i mně. Ta mě však pokárala, „ať prý nepředbíhám!“ Nakonec se z ní vyklubalo, že tedy odevzdaně souhlasila i s úrokem, ale ještě než odešel, poprosila ho, aby se nám podíval na pojistky, které nám občas dělaly potíže. A protože pan majitel nebyl žádný dlouhán, musel si donést židli a postavit se na ni. A v tu chvíli Simča učinila poslední zoufalý pokus, jak nás obě zachránit od nespravedlivého jha.

Zrovna se chystal sestoupit ze židle na zem, když se k němu Simča zezadu přiblížila a sáhla mu na poklopec. Věděla, že zpátky ni krok, a tak neváhala, a než stačil cokoli udělat, sundala mu kalhoty a honila mu jeho čerstvě vzrušený (prý nijak rozměrný) penis… Usmívala se na něj, zatímco ten pouze nevěřícně zíral z výšky židle. Stačilo se trošku uklonit, aby ho popadla ústy a začala cucat a hulit jeho ptáka. Plán se jí dařil, uvažovala během orálního uspokojování staršího muže. Pan majitel už vůbec neprotestoval, naopak si orál začal pořádně vychutnávat stejně jako kaštanové culíky sotva dvacetileté dívčiny…

ZÚČTOVÁNÍ ANEB MÁ DÁTI, MÁ DÁT

Přišel druhý krok, kdy mu Simona musela dát jasně najevo, že o žádných zvláštních úrocích jsme ani on, ani Simča a já jaktěživo neslyšeli. Ten prevít souhlasil pod podmínkou, že mu Simča nabídne alespoň na pár chvil celé své tělo… Co měla dělat. Akce byla rozjetá a vidina snadné finanční úlevy neodolatelná (protože znám Simčinu trochu úchylnou náturu, myslím, že se nemusela nechávat až tak přemlouvat…).

Na věc se šlo v kuchyni na stole, na který pan majitel nařídil, že se má posadit. Byl prý nadržený jako prase, a tak z ní strhal kalhoty a kalhotky vrhl se na její mladou kundičku nejdříve jazykem. Bylo prý znát, že „mladé maso“ neměl po desetiletí. Celá ta situace pořádně vzrušila i Simču, takže v ní „počáteční pocity zhnusení“ nakonec podlehly vzrušení a chtíči…

I tak mu však nedovolila ani polibek, jehož se tak dožadoval, ani sex bez kondomu. Když ho znovu postavila do latě a nasadila mu prezervativ, pustila ho do sebe nejdříve zepředu. Dělal jí to tam prý s kalhoty spuštěnými k zemi, jenom v té staré košili, kterou vždycky nosíval. Ona na sobě taky měla tričko, zkrátka musela to být fakt podívaná.

Prý ho sex s mladou Simčou natolik vzal, že se kromě slibu, že jsme úroků jednou pro vždy oproštěny, zavázal i k možnosti splácet nájmy až po termínu. Během toho neustále přirážel a opěvoval její tělo, jehož se evidentně nemohl nabažit.

Nakonec, když jí tohle všechno pěkně slíbil, mu to ještě dovolil zezadu. Dodnes si pamatuji, jak šmrncovní figurínu a hlavně pozadí tehdy Simča měla (a dodnes se toho vlastně tolik nezměnilo). Proto se nedivím, že se pan majitel během několika minut udělal a odporoučel se domů.

KONEC

Zprvu jsem se zdráhala jí to všechno uvěřit. Vlastně mě úplně přesvědčilo až to, že na příští složence opravdu žádná další částka nebyla! Simča to tehdy odbyla pouze lišáckým zamrkáním. Faktem bylo, že jsme se měly stejně za pár týdnů stěhovat do Prahy, kde nás čekalo první větší angažmá v divadle. Případných pokusů ze strany pronajímatele pokračovat v tomto způsobu úhrady činže jsme tedy byly (naštěstí) ušetřeny. Oběma hlavním aktérům však na ten den jistě zůstala zajímavá vzpomínka.

Míša, 33 let, Brno.

 




Ohodnoťte prosím tento článek jako ve škole:
(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...