TŘÍDNÍ ŠPRTKA – část druhá

NÁMLUVY
Uplynulo několik dní. Mezitím jsme si zjistili, že Anežčina spolubydlící odjíždí na víkend domů, zatímco naše oběť zůstává. To nám hrálo do karet! Plán byl takový: jeden z nás na ni večer zaklepe s prosbou, zda by nám trochu nepomohla s latinským skloňováním, z něhož nás brzy čekal test. Po krátké lekci latiny se jeden z nás vzdálí, zatímco ten druhý ji svede a dokoná celé dílo.
Vzpomínám si, že jsme si z celé akce nedělali velké starosti. Byli jsme mladí pohlední budoucí advokáti a nebyl to zdaleka náš první loupeživý přepad. Krom toho nešlo o moc – v sázce byly, tuším, krabička Startek a tři piva.

A zprvu šlo skutečně vše hladce. Ondra na chodbě vyslídil, že je Anežka v pokoji sama. Rozložili jsme na stůl latinská skripta a Tomáš se vydal vylákat oběť, zatímco já čekal, předstíraje studium. Za pár minut se vrátil i s tou jeptiškou, navlečenou do černých tepláků a vytahaného svetru. Pozdravili jsme se, posadili ji mezi nás a chvíli se opravdu věnovali pravidlům latinské morfologie. Anežka rozhodně nebyla tak sveřepě nepřístupná, jak jsem si ji pamatoval ze školních lavic. Dokonce se jí na tváři tu a tam objevil úsměv. Hlavně na Tomášovi bylo znát, že ho ta hra baví. Jeho přirozené herecké schopnosti nalezly v inteligentní, ale ještě živočišnými pudy ovládané dívčině to pravé orné pole. Domluva zněla, že s ní zůstane úspěšnější z nás, který si Anežku více nakloní. Byl jsem to tedy já, kdo se vzdálil a nechal je o samotě…

ANEŽKA ZNESVĚCENÁ

               Stál jsem a čekal opodál na chodbě. Přiznám se, že jsem byl vzrušený a nadržený jako dlouho před tím ne. Bylo to prostě ujeté! Bláznivé! Tahle knižní panna mě dovedla vyrajcovat více než sebekrásnější modelka! Čekal jsem ještě asi dvacet minut, ale nakonec to nevydržel a ztichlou chodbou se vydal zpátky k pokoji.

Klíčovou dírkou jsem zaznamenal slabý svit lampičky a po troše soustředění jsem zaslechl zvuk podobný vzlykotu. Nedalo mi to! Pootevřel jsem dveře a spatřil je na mojí posteli: Tomáš ležel uprostřed jejích roztažených nohou (na jedné z nich ještě visely nohavice nesvlečených tepláků) a pumpoval to do ní o sto šest. Všiml jsem si, že ona má zavřené oči a na rozdíl od Tomáše si mě zatím nevšimla. Mrknutím oka jsme si dali znamení, potichu jsem se přiblížil až k její hlavě, položené na polštáři, a začal si ho honit. V tu chvíli otevřela oči, zděšeně vyjekla a chtěla se vymanit z Tomášova sevření. Pokud jde o nás, byli jsme coby zvrhlíci par excellence na podobné orgie zvyklí, takže pocity studu nás míjely – na rozdíl od vyklepané Anežky… „Klídek, klídek,“ snažili jsme se ji všemožně uklidnit, „nikdo se nic nedoví,“ slíbili jsme. Po pár minutách se uklidnila a jízda ve třech mohla pokračovat.

Docela jsme ji podcenili, protože jí to docela šlo a časem si své vlastní zprznění začala viditelně užívat i ona sama. Aby ne – kdo ví, zda někdy před tím nebo potom měla najednou dva mladé, svalnaté kance, jako jsme, tehdy, byli my, což jsme jí taky slovně připomínaly a provokovali ji. Kouřila více než příjemně a po čase jsem se odhodlal dotknout její tváře, které „zdobily“ okuláry a akné, i lízat její svislé kozičky.

Postupně jsme se na ní oba prostřídali, seděla na koníčka, šukali jsme ji zezadu, ale vždy musela obhospodařit oba naše mladé tvrdé ocasy. Zatímco my s Tomášem jsme se nenápadně smáli, ona si to užívala se zavřenýma očima, jako by se nepřestávala stydět za to, čeho se dopouštěla. V živé paměti mám ještě poslední záběr: každý z jedné strany klečíme vedle její hlavy, položené na polštáři, a honíme si ho až do té chvíle, než se jí postupně vycákáme na obličej a na drobná prsíčka. Zbytek této seance i večera se bohužel ztratil v mlžném alkoholovém oparu. Úspěšnou akci bylo třeba zapít s poraženým, a tedy i platícím Ondrou.

S Anežkou jsme se dokonce trochu skamarádili. Zjištění, že je to docela fajn holka, však přišlo pozdě. Byl to poslední ročník studia. Svůj slib jsme dodrželi a o našich tajných orgiích jsme nikomu nepověděli – nechtěli jsme zesměšnit ji ani sebe. Anežku jsem po promocích už nikdy nepotkal. S Tomášem se ale, jakožto kolegové advokáti, tu a tam vídáme. Pokaždé, když někde v hospůdce u piva vzpomínáme na studentská léta, společný zážitek s třídní šprtkou tvoří zlatý hřeb večera.

 




Ohodnoťte prosím tento článek jako ve škole:
(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...