Načapala jsem ho, jak si honí ve studovně

Stalo se mi to jednou večer, když jsem zůstala v univerzitní studovně naší fakulty déle než obvykle. Studenti postupně odcházeli, a když jsem po delší době odtrhla oči od knihy, zjistila jsem, že jsme v místnosti zůstali už pouze dva – já a trochu podivně vyhlížející kluk, který seděl na proti mně, na druhém konci asi deset metrů dlouhého stolu. Bylo zhruba sedm hodin a otevírací doba trvala do osmi. Měla jsem ještě co dělat, neboť jsem za pár dní musela odevzdat seminární práci, a tak jsem zůstala. Zvedla jsem se, abych si zašla pro slovník, a najednou jsem postřehla, jak sebou můj studující společník zvláštně trhl. Jakoby mírně povyskočil ze židle… Nazrzlý a obtloustlý pubescent, nejspíš ještě prvák, mě nijak nezaujal, takže jsem mu nevěnovala delší pozornost, došla si pro svůj latinsko-český slovník a vrátila se zpátky do lavice.

Po chvíli mi to nedalo a zpoza knihy jsem se nenápadně podívala jeho směrem. A zase sebou mírně škubl a rychle odvrátil svůj pohled směrem k oknu. Začínalo mi docházet, že mě ten prasák potají sleduje. Pro atraktivní, vysokou blondýnu s hlubokým výstřihem by nešlo o nic překvapujícího ani nepříjemného, pokud by se, jako v této situaci, nejednalo o obdivovatele, který byl na míle vzdálen mé představě ideálního muže… Zároveň ve mně rostla zvědavost. Proč ty prudké pohyby? Co tam ten sviňák sakra vlastně dělá? Ještě chvíli jsem si četla, ale více než na české ekvivalenty latinských slovíček se má mysl soustředila na něj.

Ve studovně jsme byli sami. Byl podzimní večer a kromě šumícího větru za okny ovládal místnost naprostý klid. Začala jsem se více soustředit na ticho kolem, když jsem zaslechla nebo spíše ucítila mírné šustění ozývající se zrzounovým směrem. Při dalším pohledu mě zarazily jeho přivřené oči, zvláštní grimasa ve tváři i netypická poloha rukou. To snad ne!, pomyslela jsem si…

Chvíli na to jsem zvedla tužku a nenápadně ji upustila na zem, jako by mi sama upadla. Dřív, než stačil cokoliv udělat, jsem se pro ni zohnula a podívala se směrem k jeho nohám. To, co jsem uviděla, mě sice nepřekvapilo, ale i tak absolutně znechutilo. To zrzavé prase si nerušeně honilo své zakrslé „mužství“, a to evidentně po celou dobu, kdy jsme ve studovně zůstali sami. Zůstala jsem skloněná jen asi dvě, tři sekundy a na desetimetrovou vzdálenost jsem o detaily zůstala – naštěstí – ušetřena. I tak se mi do paměti nadlouho vryly jeho trhavé pohyby rukou objímající svůj pahýl…

Když jsem se zvedla, neváhala jsem ani minutu. Svižně, ale předstírajíc, že se nic nestalo a nic jsem neviděla, jsem si sbalila studijní pomůcky, vstala, vrátila slovníky a odkráčela z místnosti. Sice jsem chvíli zápasila s chutí úchylného studenta nahlásit, ale raději jsem se na to vykašlala. Ten hnusný zrzoun mi za to nestál…

KLÁRA, 29 LET, PRAHA

 




Ohodnoťte prosím tento článek jako ve škole:
(4 hlasů, průměr: 4,75 z 5)
Loading...