Poprvé s cizinkou II. SETKÁNÍ

Byl slunečný zářijový den a já jsem stál na dálnici mezi Bratislavou a maďarskými hranicemi. Po asi dvaceti minutách stopování mi konečně zastavuje Maďar, kterému horko těžko vysvětluju, že se potřebuju dostat do Győru. Nakonec však přikyvuje a já s úlevou usedám do sedadla. V hlavě se mi honí neklidné myšlenky. Jak vlastně bude Emőke ve skutečnosti vypadat? Jak spolu budeme vycházet při reálném setkání? Jak se na nás bude dívat recepční v hotelu, kde jsem před pár dny rezervoval pokoj na jednu noc. Jak nenápadné… Naštěstí se Zoltán, můj řidič, ukázal být i při své chabé angličtině docela družným společníkem a cesta mi rychle utekla. Vysadil mě na předměstí Győru, města, jež stálo téměř přesně na půli cesty mezi našimi domovy, a já se pomalu ubíral směrem k hlavnímu náměstí, kde už na mě Emőke měla čekat.

První dojmy a celá konverzace byly více než nesmělé. Teprve teď jsme oba stáli tváří v tvář faktu naší společné noci, během níž bych měl tuto pomenší půvabnou černovlásku a cizinku připravit o panenství. Když jsme seděli v zahradní restauraci a pozorovali řeku, tříštící se o ostré hrany kamenů, osmělil jsem se jí zeptat, zda opravdu chce to, kvůli čemu jsme sem oba přijeli. Byla opět mnohem vyzrálejší a rozhodnutá, než jsem čekal. V jejích černých očích jsem četl naprostou odevzdanost, se kterou mi nabízela celou svou osobu, všechno, co měla.

Na chvíli mě to docela vykolejilo, ale Emőke mě z toho opět dostala. Po několika sklenkách vína jsme se vydali na procházku podvečerním Rábem, jak se toto historické městečko u Dunaje dříve nazývalo. Všechny starosti, obavy a strachy byly ty tam. Vše, co mělo přijít, bylo náhle tak samozřejmé jako náš první stisk rukou i první horký polibek. Už v zavěšení mě prováděla po nábřeží řeky, kolem pevnosti až směrem k penzionu, kde jsme si měli vyměnit role a jejím průvodcem jsem se měl stát já…

 




Ohodnoťte prosím tento článek jako ve škole:
(2 hlasů, průměr: 4,50 z 5)
Loading...